"Dobře, dobře, jen si pospěš. Budu cukr brzy potřebovat", usmála se matka a Alena tedy hned vyběhla za dveří. Maminka Šmídová žila se svými dětmi nedaleko malého městečka. Od smrti svého manžela se měla co ohánět, aby měla pro svoji rodinu nějakou tu korunu.
Alenka pospíchala do krámu na okraji městečka a byla tak šťastná jak to jen za krásného, slunného odpoledne pro dítě jejího věku je možné. Nejdříve prolezla plotem u staré zahrady a pak šla přes louku. Cestou si poskakovala a prozpěvovala. Za chvíli byla v obchodě. Koupila cukr podle maminčina příkazu a cítila velkou důležitost. "Musím pospíchat domů protože maminka potřebuje cukr na zavařování." Dobře", řekl prodavač. "Tady máš cukr a ještě tři koruny zpět. Buď opatrná a neztrať je. Snad bych ti je měl dát do obálky?" Ale, vždyť já je neztratím. Neshánějte obálku, podívejte se jak je pevně držím, Tak už jdu, na shledanou!" Prodavač se usmál a rovněž pozdravil.
Alenka by snad byla v pořádku došla s drobnými, kdyby nebylo louky, plných krásných kopretin, kterou chtěla proběhnout. Kopretiny pyšně zvedali své hlavičky ke slunci a měly bílou nebo žlutou korunku. "Ach, takové krásné kopretiny! Vím, že by se mamince taková kytice líbila. Asi ji nějaké natrhám." Položila cukr opatrně na zem a tři koruny vedle. Domyslíte si asi, co bylo dál.
Jakmile natrhala mamince velikou kytici kopretin, byla tak šťastná při pomýšlení, jakou bude mít maminka radost, že sebrala sebrala cukr a ani si nevzpomněla na tři koruny, položené vedle. Uvědomila si to až ve chvíli, kdy maminka žádala po Alence drobné zpět. Vzpomínala. Tam kdesi uprostřed lánu kopretin ležely maminčiny vzácné tři koruny. "Ach maminko jak je mi to líto!" Zvolalo děvčátko plné slz. "Chtěla jsem ti natrhat kopretiny, proto jsem položila peníze na zem. Půjdu zpátky a přinesu ti peníze nazpět, vím přesně, kde jsem je zapomněla.
Maminka se chabě usmála. Věděla, jak nesnadné bude najít tři koruny mezi kopretinami. Po sléze pravila: " Tak dobře Alenko, jdi!" Alenka pospíchala sadem, opět prolézala dírou v plotě a vyčítala si jak je nedbalá. "Proč jen jsem položila maminčin kuchyňský nůž, když jsem viděla ptačí hnízdo a nůžky paní Novákové, protože jsem si chtěla pohrát s panenkou. Ale já jistě ty peníze najdu." volala Alenka, když přišla na louku. "Zdá se mi, že je to právě támhle." Ale jakmile přišla k místu, o němž se domnívala, že tam nechala peníze, nebylo tam nic, "tak to bude jistě tam!" Ani tam však nic nebylo. Připadalo jí to, jako by každé místečko na obrovské louce kopretin vypadalo jako místo, kde si peníze položila.
Probíhala marně sem a tam, hledala peníze a nemohla zadržet slzy. Posléze si uvědomila, že peníze jsou pryč a že je nemůže najít. "Ach, kdyby mi někdo tak pomohl hledat", zvolala. Náhle ji napadlo: "Proč se nepomodlíš a nepoprosíš Pána Ježíše, aby ti pomohl?"-"Ano, to udělám. Proč jsem jen na to nepřišla dříve! poprosím Pána Ježíše, aby mi pomohl peníze najít." Alenka byla zvyklá modlit se. Maminka jí to naučila sova uměla mluvit. Jak byla nyní ráda, že ví, jak má Pána Ježíše prosit o pomoc. Poklekla uprostřed kopretin a modlila se: "Milý Pane Ježíši! Vím, že ty dobře víš, kde jsou ty tři koruny. Prosím tě, pomoz mi je najít, abych je mohla přinést mamince domů? Děkuji ti milý Pane Ježíši? Amen!" Někdo si snad pomyslí, že uslzené holčičky Pána Ježíše nezajímají,l které ho mají rády a jsou v tísni. Ale my věříme, že ano. A Alenku, která je dnes již sama maminkou a má dcerušky, je o tom rovněž přesvědčená. Neboť, když požádala Pána Ježíše, aby ji pomohl, nešla již dlouho a v tom se podívala na zem a hle, ztracené tři koruny byly zrovna tam kde je nechala. Rychle je sebrala, stiskla pevně do ručky a radostně pospíchala domů. Náhle se zastavila: "Vždyť musím Pánu Ježíši poděkovat, že mi pomohl. " Znovu poklekla do kopretin a modlila se. Tentokrát to byla modlitba díkůvzdání. Závěrem řekla. "Milý Pane Ježíši, pomoz mi, abych již od této chvíle nebyla tak nedbalým děvčátkem.
Text:ZiskejZdravi.cz
