"Mami, mohu tatínkovi pomoci s jednou fůrou sena?""Nevím, to se musíš zeptat tatínka." řekla maminka.vBylo léto a slunce pražilo. Země byla rozpálená. Starý ovčácký pes spal ve stínu stodoly a otevřel jen jedno oko, aby viděl co se děje. Jeník si nasadil modrou rádiovku a jediným skokem byl ze dveří a na dvoře.

"Tati, mohu jet s tebou pro seno?" Maminka by mě pustila. "Dobře synku, řekl pan Hrdlička a vesele se usmál. " Jen pojď, já budu nakládat a ty budeš seno ušlapávat. Ale nejdříve musím naše staroušky - koně zapřáhnout." Za chvíli seděl Jeníček s tatínkem na voze. Jeník držel otěže celou cestu až na pole. Pan Hrdlička nakládal vidlemi velké hromady čerstvě vonícího sena a Jeníček byl chvílemi celý pokrytý, až se sotva ze sena vyhrabal. Ale zase se nechal zasypat. To vám byla legrace.

Žebřiňák byl téměř plný, když si Jeník usedl, že si odpočine. Náhle se koně dali do běhu. Běželi stále rychleji až cválali. Hnali se dolů kopcem směrem ke stavení. Jeník na ně volal chvějícím se hlasem, jak to slyšel od otce, ale koně běželi stále rychleji.

Paní Hrdličková byla doma a dívala se z kuchyňského okna. Viděla, jak se vůz žene kopcem dolů, ale zprvu si myslela, že jede tatínek s Jeníkem. Nemyslila na nic zlého. Pak viděla Jeníkovu hlavu vykukující ze sena a kus za vozem svého muže, který běžel jak jen mohl. Teď konečně pochopila, že se koně splašili. Nevěděla co má dělat, proto se jen krátce pomodlila: "Pane, pomoz mi zachránit chlapce."

Rychle vyběhla z domu na dvůr. Když koně běželi přes dvůr, zachytila jednu otěž. To však neměla dělat, protože koně ji vlekli sebou a nezpomalili ani na chvíli. Místo toho zamířili na stranu a proběhli plotem. Dostala laťkou z plotu do zad a pustila otěže. Když padala na zem uhodila se o kraj žebřiňáku, který ji tiskl k plotu. Byl by ji rozdrtil, ale v tom se zlomila oj ( tyč) k níž byli koně připraženi a vůz se zastavil.

Pan Hrdlička rychle přiskočil a trochu odsunul těžký vůz, aby mohl vyprostit svou ženu. Vzal jí do své silné náruče a zanesl ji do domu, a stále se ptal: "Helenko, Helenko, stalo se ti něco, pověz!" Položil ji na gauč a ona mu tiše řekla. "Myslím, že se mi nestalo nic. Jen jsem trochu omdlela. Jak se daří mému chlapci?"

Jeník klečel u gauče a horlivě odpověděl: "Mami, já jsem celý." Pokoušel se o úsměv, ale po tváři mu kanuly slzy. Maminka ho objala. " Díky Bohu, že jsi zdráv." usmála se. Pan Hrdlička si setřel slzy a o chvíli řekl: "Vím, Helenko, že anděl vztáhl svou ruku na vůz a zastavil jej. Jinak ani nechci pomyslit na to, co by se stalo. Díky Bohu, že i ty jsi v pořádku." - Dlouho bylo ticho.. Pochvilce se ozval Jeník: "Pán Bůh je o hodně silnější, něž koně, že tati?"-"ano, mnohem silnější synku" zněla odpověď, "mnohem silnější". "

Text: ZiskejZdravi.cz