Asi 600 let před narozením Ježíše Krista táhl král Babylonský, Nabuchonodozor, s velkým vojskem proti městu Jeruzalému. Dobyl ho a odvedl mnoho a mnoho zajatců z lidu izraelského do zajetí do Babylona. mezi zajatci byli také mládenci z královského rodu. A jedním z nich byl mládeneček za všech okolností věrný, také i v zajetí. I když žil v modlářském prostředí, neodklonil se od Boží cesty. Byl moudrý, poctivý, pracovitý a pokorný. A proto brzy na to obdržel vysoké postavení v úřadě babylonském. Sloužil králi věrně tak, jako věrně sloužil svému Bohu. Ale přece vždy povinnosti ke svému Bohu byly mu přednější než povinnosti ke králi.
Když Daniel zestárnul a jiný král, Dárius, vládl v Babylóně, přivedla ho věrnost svému Bohu k veliké zkoušce. Král Dárius se rozhodl svěřit Danielovi pro jeho vzácné povahové vlastnosti vládu nad celou říší! Usta-novil ho nejpřednějším hejtmanem, kterému podléhali ve své činnosti ostatní správcové a hejtmani. Tito věděli, že Daniel nepromine nikomu žádnou nepoctivost a nespravedlnost. Byli zlí na Daniele, a snažili se něco špatného na něm najít, aby ho snížili v očích svého krále. Vymyslili si zlý a mstivý plán. Předstoupili před krále se žádostí, aby král vydal nařízení: 'Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha nebo člověka, do třiceti dnů kromě na krále, aby uvržen byl do jámy lvové.' Král neprohlédl jejich lest, souhlasil s jejich návrhem a hned vydal nařízení. Ó, jak se nyní radovali tito podlí lidé. Oni dobře věděli, že Danielova věrnost Bohu mu nedovolí splnit tento královský rozkaz. Danielovi nepřátelé se nezklamali. Třikrát denně klekal na svá kolena a modlil se ke svému Bohu. Mohli ho dobře pozorovat, protože se modlil u otevřeného okna směrem k Jeruzalému, ke kterému vždy upínal svůj zrak.
Daniel si nedělal starosti z královského mandátu, ani z toho, že měl nejvyšší úřad ve státě. Nepřátelé Danielovi se radovali z toho, že konečně našli pádné obvinění proti Danielovi. Mnozí hned pospíchali s tímto obviněním ke králi. Král se lekl, když se to dověděl, a pokoušel se Daniele zachránit. Ale muži, kteří na něj žalovali upozornili krále, že podle zákona jejich země nesmí král změnit jednou jím vydaný mandát. S těžkým srdcem král dovolil, aby nad Danielem byl vykonán rozsudek. Než byl muž Boží uvržen do jámy lvové, zvolal k němu Dárius: 'Tvůj Bůh, kterému ty ustavičně sloužíš, jistě pomůže tobě.' Otvor do jámy uzavřeli těžkým kamenem. Král, který Daniele nechtěl odsoudit, se smutně vrátil do svého paláce. Osud jeho věrného sluhy ho tolik rmoutil, že v noci nemohl spát.
Sotva se rozednilo, vstal ze svého lože a spěchal k jámě. Z hlouby srdce doufal, že Daniela najde živého. Když král přišel k jámě zavolal na Daniele s chvějícím se hlasem. A jak byl nekonečně rád, když se mu Daniel hned ozval. Daniel velebil Boha a oznamoval králi, že Bůh poslal svého anděla, který zavřel tlamy lvům, a tak nedovolil, aby ho roztrhali. Král hned rozkázal, aby Daniele vytáhli z jámy a ten se postavil přede všemi nedotčený a zdráv. Byl to velký zázrak. A tak, jak to praví lidové přísloví: 'Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.' Tak se stalo mužům, kteří ze závisti žalovali na Daniele. Král nechal tyto muže i se svými rodinami hodit do jámy, a sotva oni dopadli, byli hned lvy roztrháni."
