"Ano, ano, vím o tom, jak jednou krkavci zachránili jednoho věrného proroka Božího od smrti hladem. Byl to prorok Eliáš. Žil v době, kdy téměř všichni Izraelité uctívali pohanského boha slunce. Milující Otec nebeský se rozhodl, že je za to potrestá. Že nebude posílat jim žádný déšť a slunce, že bude hodně pálit až do té doby, dokud se lidé neodvrátí od své bezbožnosti a nenavrátí se k Bohu - Stvořiteli země a nebe. Prorok Eliáš musel toto rozhodnutí Boží oznámit králi.
Bez strachu a s vážností oznamoval králi: 'Živ jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož obličejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště., jedině vedle řeči mé.' A hned rozkázal Bůh Eliášovi, aby utekl k potoku Karit a skryl se tam od hněvu královského. Eliáš odešel. Našel tam ve skalní rozsedlině místo, kde v noci spal a ve dne se zdržoval u potoka. Bůh se postaral o to, aby měl bezpečnou skrýš a dostatek vody. Ale odkud dostane potravu? Nebylo rosy a nepršelo více. Usychala tráva, rostlinstvo, obilí a ani chleba nebylo.
Plynuly dny, týdny a měsíce, a uběhl rok a lid trpěl hlad a bídu. Také Eliáš, který se stále ještě musel skrývat, nemohl si už nic obstarat k jídlu. Všechna tráva i v jeho okolí uschla. Jenom potok stále čistý a chladný tekl a lákal k sobě unavené ptactvo. A přece Eliáš neměl starost o potravu. On důvěřoval svému Bohu a věděl, že Bůh ho neopustí. Když se jednoho dne probudil, poděkoval, jak to vždycky činil na modlitbě svému Stvořiteli za ochranu uplynulé noci. Uviděl pojednou zdáli přilétat ptáky. Zdály se docela malí. Ale když přiletěli blíže, poznal je Eli-áš. Přiletěli nezvykle blízko k jeho nohám a vůbec se nebáli. A tu uviděl Eliáš, že každý měl něco ve svém zobáku. Jeden měl kousek chleba, druhý kousek masa a měli toho tolik, že měl docela pěknou a dobrou snídani. Pak krkavci znovu odletěli.
Eliáš děkoval nebeskému Otci za tak předivně poskytnutou mu potravu. A večer, když zase seděl ve své skrýši a díval se do dálky, uviděl zase přilétající krkavce. Tak jako ráno, tak i nyní zase sletěli k němu a složili před ním chléb a maso. Každé ráno a každý večer přilétali ptáci. Nevynechali ani jeden den, aby nepřinesli Eliášovi potravu. Eliáš byl samozřejmě rád této jednoduché stravě. Kdyby Eliáš nebyl spokojený a přál by si něco lepšího, Bůh by ho přestal živit touto cestou, ale Eliáš byl vděčný a spokojený s tím, co dostával. Z Božích rukou to do-stával a byl za to vděčný, proto nebeský Otec se staral o něho tak dlouho, pokud to bylo zapotřebí." "To bylo moc hezké," řekl Pavlíček, když teta Anna ukončila své vy-právění. "Neznáš ještě nějaký příběh, ještě o nějakém ptáku?" Prosila Elenka. "Znám, znám, děti, ale dneska už nebudu vyprávět," smála se teta, "už je čas do postele a spát. Zítra večer budeme pokračovat."
