"Poutník pil vodu, kterou mu podali v rozbitém džbánu a když v zaprášeném koutě spatřil pohozenou Bibli řekl na rozloučenou: "Poslyšte lidé milí, věděl bych, co by vašemu hospodářství znovu pomohlo na nohy. Ve vaší chaloupce je ukrytý poklad, hledejte ho! Pokud ho najdete a budete s ním správně zacházet, budete v krátké době tak bohatí a šťastní, že vás již nikdy nenapadne, nikomu závidět." To řekl a šel svou cestou dál.
Z počátku tito lidé nedbali na toto slovo, které jim připadalo jako žert. Ale brzy jim to začalo vrtat hlavou, přestože si to ani nechtěli přiznat. Když žena odešla do lesa sbírat dříví, začal muž v domě hledat a klepat, ano i kopat a vylamovat. Odešel - li muž za prací, dělala žena totéž. Nenašla však nic a černí krkavci mrzutosti, nespokojenosti, hořkosti a sváru hnízdili tím hojněji v bujícím trní rostoucí chudoby. Jednoho den byla žena opět sama doma a zabývala se mnohem více slovy cizince a uvažovala, co jen mohl těmi slovy o skrytém pokladu myslet.
Rozhlížela se po místnosti a v tom, padl její zrak na starou Bibli v koutě, dědictví po zemřelé matce. Srdcem ji problesklo jakési tiché, zvláštní tušení, že snad cizinec myslel tuto knihu. Šla pro ní, otevřela jí a nalezla matčinou rukou napsaný výrok žalmisty Davida: "Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra."( Žalm 119, 72; 19,11.) To jí zapadlo do srdce. Pomyslela si: "Možná, že cizinec měl na mysli tento poklad." Čte ve staré knize a slovo za slovem ji zasahuje tak, jako nikdy předtím. Slzy jí kanuly po tváři na stránky. Musí v této knize číst denně. Modlí se a učí své modlitbě i své dítky, ale potají a muži neřekla nic.
Jednoho dne přijde muž domů a zuří jako obvykle, kleje, hubuje a láteří. Nevrací mu nadávky ale přívětivě ho zdraví. Muž se zarazí a zahanbeně stojí. V tom ona promluví: "Milý muži! Velmi jsme se provinili a způsobili jsme si sami tuto bídu. Musíme žít jinak." Muž na ni hledí cize a táže se: Kde jsi přišla na takový názor?" Žena vstává, bere starou knihu a v slzách říká: "Zde je poklad, našla jsem ho!" Muž usedá mlčky na lavici. Žena čte: o Pánu Ježíši, jak vlídně přijímal hříšníky a zachránil je. Muži buší srdce. Ach, jak se musí krotit a kouše se do rtů. Ale druhého dne si opět sedá a musí číst. A čte i následující dny a tak sedí všichni spolu i s dětmi a všichni pozorně, zbožně a tiše naslouchají.
Uplynul rok. Poutník znovu přišel k domku a říká si: "Vida, zde je ta bídná chaloupka. Podívej se tam, jak se dnes mají."Říká si. Vstoupil. Ale vidí, že vše je jiné, čisté a uspořádané. Když otevřel dveře do světnice a manželé mu jdou vstříc, domnívá se že to ani nejsou stejní lidé. Jsou to pořádní, vlídní přátelé a v jejich tvářích se zračí pokoj Boží. Ptá se jich: "Tak co, jak se dnes drazí máte?" Teprve teď cizince poznávají, tisknou mu radostně ruku a v prvé chvíli nemohou říci pro slzy více než: "Díky, díky, milý pane, nalezli jsme poklad. Nyní přebývá v našem srdci Boží požehnání a jeho mír!" Celé jejich vystupování a skromné pěkné oblečení jejich dětí byla toho dalším svědectvím.
A co dělá tvoje Bible? Čti ji bez předsudků a zakusíš její moc na svém srdci. Bible, neboli Písmo Svaté se samo nazývá slovem Božím, které napsali svatí Boží mužové pod vedením Ducha Svatého. Tento příběh ukazuje, co takové živé Boží slovo dovede s lidským srdcem.
Text: ZiskejZdravi.cz
