Eliáš se vydal na cestu, aby splnil tento úkol a brzo našel Elizea v poli u pluhu. Přišel až k němu a hodil mu přes ramena svůj plášť. Elizeus se rozloučil se svými rodiči a byl ochoten následovat Eliáše. Když pak přišel čas, kdy Bůh chtěl vzít Eliáše k sobě do nebe, vyšel Eliáš s Elizeem z Galgala. Eliáš chtěl být v hodinu nanebevzetí sám a proto řekl Elizeovi: 'Medle, pobuď tuto nebo Hospodin poslal mne až do Bethel.' Elizeus odpověděl: 'Živ jest Hospodin, a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím.' Tedy šli oba spolu.
Když přišli do Betel, vyšli jim naproti synové proročtí, kteří navštěvovali prorockou školu v Betel a řekli Elizeovi: 'Víš-li, že Hospodin dnes vezme pána tvého od tebe?' Elizeus odpověděl, že to ví, ale aby o tom mlčeli. V Bethel pokoušel se Eliáš znovu zdržet svého sluhu od toho, aby ho doprovázel. A proto, řekl, že Bůh ho posílá do Jericha. Ale Elizeus nehnul se od něho a šel s ním i tam. I zde jim vyšli naproti žáci prorocké školy jerišské s touž otázkou. A dostali od Elizea tutéž odpověď jako ti žáci v Bethel. Z Jericha poslal je Bůh k Jordánu. Zde učinil Eliáš zázrak. Udeřil svým svinutým pláštěm po vodě, voda se rozdělila a oba přešli se suchýma nohama přes řečiště. Když byli na druhém břehu, vyzval Eliáš svého neúnavného následovníka: 'Žádej sobě co chceš, prve než budu vzat od tebe.'
Elizeus nepřemýšlel dlouho, věděl, co bude nejdůležitější pro něho a jeho pozdější práci a proto řekl: 'Nechť jest, prosím, dvojnásobní díl ducha tvého na mně.' Nato Eliáš odpověděl: 'Nesnadnés věci požádal, a však jestliže uzříš mne, když budu vzat od tebe, staneť se tak; pakli nic, nestane se.' Pakli šli zase spolu kousek cesty. Tu najednou vůz ohnivý s koni ohnivými sestoupil z nebe a rozdělil je. A vstoupil Eliáš ve vichru do nebe.
Nyní věděl, že jeho přání bude splněno, že Duch Boží ve větší míře než dosud spočine na něm. Elizeus odložil svůj plášť, oblékl se do Eliášova pláště a vydal se na zpáteční cestu. Když přišel k Jordánu, uposlechly ho vody, jako před tím Eliáše. Rozdělily se, když o ně udeřil pláštěm. Přešel jako před tím suchou nohou řečiště. Krátce na to přišel Elizeus do Bethel.
Když byl již blízko u města, zpozoroval zástup dětí blížících se k němu, které povzbuzené bezbožným obyvatelstvem města posměšně křičely za ním: 'Vystup lysí vzhůru! vystup lysí vzhůru!' Pravděpodobně zpráva o nanebevzetí Eliášova byla už ve městě známá. Mnozí obyvatelé města Bethel pochybovaly a nevěřily. Když tito lidé uviděli,že Elizeus přichází, rozhodli se jednomyslně, že mu připraví uštipačné uvítání. Navedli proto své děti, aby se mu posmívaly, že je také už dost stár a že by se mohl už vydat na cestu do nebe. Raději by měli vítat Elizea jako proroka a radovat se, že Bůh svůj lid, třeba i nevěřící navštěvuje a posílá jím proroky k zachování pravé bohoslužby. Místo toho rodiče učili své děti urážet Boží proroky a tím i samého Boha.
Ve spravedlivém hněvu obrátil se Elizeus a přikázal dětem, aby v tom přestaly. Děti neuposlechly a zato Bůh seslal na ně zasloužený trest. Poslal z lesa dvě medvědice, které roztrhaly čtyřicet dva dětí. Hrůza a strach naplnily srdce všech obyvatel Bethel. Byla to žeň, která následovala po zlé setbě."
