Když bylo vše hotové, vešel on i se svou rodinou dovnitř. Zvířata Noe nesvolával a nevháněl do korábu. Týden před tím, než se potopa začala, shromáždila se zvířata z celého okolí do korábu. Sama zvířata, nikým nenucena, ze všech pokolení živočichů zemských, připlížila se a vešla po párech do korábu. Byla Bohem určena k zachování svého rodu. Přilétala také hejna ptáků: Orlové, supy, sokolové, havrani, husy, kačeny, holuby. Vždy po párech, sameček se samičkou. Čisté, bělounké holubičky přestaly být plaché. Beze strachu vlétávaly velkými otevřenými dveřmi dovnitř a zamíchávaly se mezi ostatní opeřené hosty.
Když již všichni byli uvnitř, zavřel Bůh sám dveře a přišla potopa na hříchem naplněnou zemi. Začal prudký déšť, země se otevřela a podzemní prameny vod z ní vytryskly. Vody zaplavily celý zemský povrch. Stoupající vody zvedly archu a ona začala plavat. Čtyřicet dní vytrvale pršelo. Voda vystoupila z nejvyšších břehů a zatopila vše. Jenom obyvatelé archy zachránili se od smrti. Pět měsíců plavala archa po vodě a celou tuto dobu Bůh bděl nad lidmi i zvířaty. Za nějakou dobu voda zase poklesla. Bůh vedl archu k veliké hoře Ararat a tam na jejím vrcholu se archa zastavila. Uplynulo dalšího čtvrt roku než voda potopy poklesla na tolik, že se z ní ukázaly vrchy ostatních hor.
Noe počkal měsíc a vypustil z korábu havrana, aby pozoroval z jeho chování, jaký je stav vody venku. Havran nějakou dobu létal venku a pak zase přiletěl na archu, aby si odpočinul. Noe z toho mnoho nepoznal. Věděl, že havran našel ve vodě dostatek potravy, plavající na povrchu, ale jak bylo vidět, nenašel nikde místo k odpočinku. Proto se musel vrátit na archu. Zanedlouho vypustil Noe opět ven holuba. I ten se brzo vrátil zpět, protože pro sebe nenašel ani úkryt ani potravu. Noe vzal zase smutné ptáky zpět do archy. Počkal ještě sedm dní, než holuba opět vypustil ven. Před večerem přiletěl holub zpět a přinesl ve svém zobáčku zelený olivový list. Nyní bylo jasné, že vršky olivových palem již začínají vyčnívat z vody ven. To byla naděje, že se již brzo ukáže země. Velmi rozradostněn vzal Noe holoubka zase dovnitř a já věřím, že holoubek létal po celé arše s olivovým lístečkem v zobáčku, aby se všichni dozvěděli tu radostnou zprávu, že brzo budou moci opustit archu. I ptáček sám se těšil na svůj brzký odlet, protože všechna zvířata bydlela v arše velmi stísněně. A přece bylo zatím holoubkovi lépe v arše, jinak by se jistě nevrátil. Noe čekal ještě dalších sedm dní. Když první dva holubi tak dobře splnili svůj úkol, volil Noe i nyní holuba a vypustil ho ven. Tentokráte našel holoubek venku potravu a odpočinek v korunách stromů. Svoboda ho zlákala a již se nevrátil. Když pak Bůh uznal za dobré, rozkázal Noemovi, aby všichni lidé a zvířata opustili archu. A tak holubi vykonali velkou a dobrou službu pro všechny obyvatele archy.
