ZiskejZdravi.cz

Zachráněn z trosek matčinou modlitbou

V malé místnosti v severním Londýně seděla žena středních let při svitu lampy a pilně šila. Byla pohledná únorová noc. Západní vítr skučel, otřásal, okny a dveřmi a střídavě rozdmýchával a opět uhasínal oheň v kamnech. Žena se starostlivě podívala na skromnou zásobu uhlí, vstala a přiložila několik lopatek, pak šila dál, protože musela mít práci druhého dne hotovou.

Prsty hbitě šily, ale její myšlenky byly daleko. Byly u jediného syna, který sloužil jako námořník na lodi "Vycházející slunce". Její manžel již byl mrtvý a měla dost často mnoho starostí, než vychovala svého syna. Jelikož však byla nejen pilnou, nýbrž i hluboce věřící ženou, která nezapomínala na modlitbu, prošla šťastně těžkými dny a z hocha vyrostl šikovný jinoch. Dalo se předpokládat, že se v životě uplatní jako řádný muž.

Matka přemýšlela a zastavila se u nejedné myšlenky, kdy prožila zřejmý Boží zásah, jako odpověď na své prosby v tísni. Tyto zkušenosti minulosti jí dodávaly sílu a naději pro temné dny, které by se v mohly budoucnu dotavit. Když její syn opustil školu, chtěl se stát námořníkem. Matka nebyla s touto volbou povolání spokojena, zvlášť proto, že to pro ní znamenalo dlouholeté odloučení od jejího dítěte. Ale také proto, že se obávala, aby se její syn nedostal špatnou společností na lodi na scestí.

Jinak mezi drsnými námořníky je sice mnoho poctivých a přímých charakterů, žel jsou však mezi nimi i lidé, kteří poznali všechnu neřest a tím se stávají nebezpečím pro své mladší druhy. Její syn však nevýslovně toužil po moři a po dalekém světě, který chtěl poznat, až po čase dovolila, aby se přihlásil na lod "Vycházející slunce." Matka však nikdy nezapomněla vyprosit pro něj péči a ochranu Otce nebeského, aby chlapec zůstal chráněný před vším nebezpečím těla i duše.

Mocný náraz větru a zařinčení okenních tabulí přerušily myšlenkový chod osamělé ženy. Jaká je to strašná noc. Jaké bouření živlů. Když je vichr tak silný na souši, jak to asi vypadá na širém moři? Matky se zmocnil velký neklid. Kde je asi její syn v tuto chvíly a jak se mu asi daří? Podle jeho posledního dopisu se loď nalézá na cestě k domovu. Dorazí loď za takové nepohody šťastně do přístavu? Matčina úzkost každou chvíli rostla a jak to již bývá začala její obrazotvornost pracovat a kreslila jí nejhroznější výjevy z lodi na které se nalézal její syn. Ale záhy se zastyděla za svoji slabost a dokonale se ovládla. Jaký je to nesmysl takto se trápit. Což nemá svého Spasitele? A nemůže On poručit větru a moři tak jako kdysi? Copak nemůže ochránit i jejího chlapce? Tak se úzkostlivá matka obrátila k často vyzkoušenému prostředku modlitby víry a čím déle se modlila, tím byla klidnější a v její duši zavládl mír.

O několik hodin později, když již svítalo, stalo se na anglickém pobřeží to, že několik silných rybářů se postavilo nedaleko nebezpečného úskalí. Nedbali na vítr a nepohodu, nasadili si širáky hluboko do čela, na nohou měli vysoké gumové holínky a hleděli napjatě na bouřící moře. Byla to noc hrůzy, která připravila mnoho lidí o život a zničila mnoho plavidel. Vichřice dosud nepřestávala. Muži pozorovali zbytky mohutné lodi, která asi narazila na skaliska a rozbila se. Co se stalo s posádkou? Ostrý zrak rybářů nemohl nic poznat. Příboj byl příliš silný, několika metrové vlny se zvedaly jedna za druhou a zdálo se nemožné, aby se z vody zachránil jediný člověk, byť by byl sebelepším plavcem. Muži chtěli vykonat vše, co bylo v lidských silách, proto začali házet lana, aby se jich ztroskotanci, kteří by snad dosud žili mohli zachytit. Opakovali pokus několikrát, ale vždy marně. Že by smrt nepustila ani jednu oběť?

Již chtěli odejít, když v tom se jedno lano napjalo. Vytáhli je a hle, jeho konce se křečovitě držel bledý, mladý člověk, zřejmě ještě námořnický učeň. Ztratil zřejmě vědomí ale brzy se vzpamatoval a udiveně se rozhlížel"Kde to jsem?"- " Jsi v bezpečí milý chlapče", odpověděl starý rybář, který byl nejblíže. "A kde je kapitán?"-"Utonul!"-"A kormidelník?"-" I ten utonul!"- A ostatní mužstvo?"-"Všichni jsou ztraceni. Ty jediný si byl zachráněn". Toto zdělení mladého muže téměř zdrtilo. Nemohl promluvit a hleděl mlčky před sebe. Když nabyl znovu řeči, zvolal dojatě:"Moje matka, moje věrná matka se za mě modlila." A strašný zážitek uplynulé noci i předivná zkušenost se projevily v proudu slz.

Text: ZiskejZdravi.cz

 

 

 

 

 



Eshop - ekodrogerie, byliny, potraviny

Eshop - ekodrogerie, byliny, potraviny

Děti - něco pro radostné děti

Děti - něco pro radostné děti